šelma

Já a můj vztah ke knihovně

24. června 2014 v 9:42 | Malá Miki
Další krátké psaní do odborných textů do školy.. Nic jiného jsem tam už nepsala, takže je i poslední.

Těžká rozhodnutí

21. dubna 2014 v 22:44 | Malá Miki
Čas od času se každý z nás musí postavit komplikovaným situacím a těžkým rozhodnutím. I když se rozhodnete, pořád se vám do mysli vkrádá myšlenka "co kdyby.. co když.. ale..", máme těmto vnuknutím naslouchat? Nebo je ignorovat? Už jsme se rozhodli, zhodnotili všechny možnosti, tak proč máme pořád divný pocit?

Kreativní popis osoby

27. února 2014 v 11:36 | Malá Miki
V předmětu Psaní odborných textů jsme měli tento týden za úkol napsat kreativní popis své vastní osoby, bez klišé a vágních popisů, se snahou o vtip a zaujmutí. Tady je výsledek:

Malá Miki - dvacetiletá modrooká bruneta, vyšinutá fanynka všech možných seriálů, filmů a knih, která ze stavební průmyslovky utekla na filozofickou fakultu, ale začíná se jí stýskat po pevně daných definicích. Prý zlá (snažím se), inteligentní, introvertní, kreativní a cynická mrcha (děkuji) se zaujetím pro fantasy, sci-fi a young adult literaturu, toužící po vlastním bydlení v Brně a vysněném povolání, které ale ještě nevymyslela (právě vyhrává žena v domácnosti, princezna, superhrdinka nebo vlastní cukrárna).
Její největší vášní je momentálně cosplay - ten pocit, když je někdo jiný a nemusí řešit své problémy, je k nezaplacení; snění o jiném světě se spoustou sladkostí a lepších lidí; spánek, pečení, vyrábění různých maličkostí, kreslení, plavání a utápění se ve vlastní lítosti a strachu.

V poslední době jsem sem moc nepsala, moc nevím co.. Také jsem si všimla, že jsem na titulce jako blog dne o_O, i když nemám ponětí proč.. Pokusím se o nějaký článek o prvním semestru na vysoké škole..

And all the lost souls say...

23. ledna 2014 v 23:15 | Malá Miki
Nezvládám to. Vážně to nezvládám. A to nemám na mysli jen školu. Škola s tím vlastně nemá skoro nic společného. Škola je mi úplně jedno. Všechno je mi úplně jedno. Je zajímavé, jak vás jedna maličkost může naprosto rozhodit. Zrovna, když se opravdu musíte učit na zkoušky. Rozhodit. Vyděsit. Jsem vyděšená. Rozhozená. Vystrašená. Bojím se. Že budu jako oni.

Zimní wishlist

11. ledna 2014 v 20:20 | Malá Miki
.Winter wishlist

Jaký byl rok 2013

8. ledna 2014 v 16:15 | Malá Miki
Kapku opožděný článek, většina lidí už ho napsala. Já ho vlastně ani psát nechtěla, ale dnes mi přeskočilo (zítra mám zkoušku, pozítří další a ani jsem se na to nepodívala), takže tady je. Měla jsem ho i napsaný.. ale byly to hrozné kecy, takže jsem je smazala a nechala jen fotky s krátkými komentáři..

Dny ubíhají..

28. prosince 2013 v 0:23 | Malá Miki
..až moc rychle. Ani jsem se nenadála a končí další rok. Vše utíká rychleji než kdy dřív.. Nemohu uvěřit, že jsem s Egoistou už více než rok, přijde mi to podivné, nikdy jsem s nikým takhle dlouho nevydržela. Přišla první hádka, první problém, a ukončila jsem to. Nevím, co si o tom mám myslet. Dospěla jsem? Už nehledám dokonalý vztah bez chybičky? Hledala jsem jej vůbec někdy? Co se změnilo?
Nejspíš jsem dospěla. Utřídila si názory. Na druhou stranu věnuji mnohem více a více času svým koníčkům, což hraje proti mému vztahu s vysokou školou.. Je zkouškové a já vůbec nevím, co čekat. Jak budou zkoušky probíhat? Jak mě mohou zkoušet, když mi ani nepřišlo, že jsem se něco dozvěděla? Co jim jen budu povídat?
Za prosinec jsem byla v Ikei víckrát než za celý svůj život. A utratila nejspíš i víc peněz než za celý život. Dobře, to jre možná trošku přehnané, ale i tak.. Pokaždé jsem odjela s plnou Ikea taškou..
Pořídila jsem si nová světýlka na okno, spoustu svíček, lampičku, dózy, stojan na oblečení, stoličku, plyšáky..
Miki, The Hipster:

Lenost

15. prosince 2013 v 15:05 | Malá Miki
Měla bych napsat článek o Akiconu, o své snídaňové narozeninové oslavě, o oslavě 50. výročí Doctora Who v Londýně.. Rozepsat se o zbytku hotových cosplayů, konečně sem dát nějaký recept, což slibuji už nějakou dobu..
Jsem líná, tak moc až to není pěkné...
Rozhodla jsem se změnit a to radikálně. Nemohu fungovat stejně jako do teď. Nějakým záhadným způsobem všechno fungovalo, ale to nevydrží navždy.
Rozhoduji se, kterou fyzickou aktivitu začnu provozovat od příštího semestru, omezila jsem junk food, dala se do vánočního úklidu mého pokoje i s přestěhováním nábytku a konečným vyhozením sestřiné postele (hodím sem fotku, až bude hotovo), na každý den mám plán (ještě nezvádám udělat všechno, ale snažím se alespoň o pár bodů každý den..), třídím si myšlenky a pocity, dělám zásadní rozhodnutí, začínám si vybírat přátele a omezovat lidi, se kterými už nechci mít nic společného.
Svěřila jsem se babičce, že se chci příští semestr stěhovat, ona to pověděla matce, která se hned začala chovat jinak a dokonce už mi (konečně) nejspíš pořádně vymaluje pokoj.. Nebudu se stěhovat, rozmyslela jsem se, protože je to moc velký skok do neznáma a vůbec nevím, jak bude příští semestr probíhat. Peníze, které bych dala za podnájem si ale budu šetřit a odstěhuji se později, když budu mít alespoň nějakou pojistku.
Dlouho přemýšlím nad dalším jazykem.. Moc se mi líbí francouzština a němčinu nemám moc v lásce, ale přijde mi zbytečné zahodit tři roky trápení s němčinou, když už základy znám a mám i nějakou tu slovní zásobu.. Možná ji zkusím, a jestli to opravdu nepůjde, zkusím francouzštinu..
Nechci se začít chovat jako dospělák, ale nemůžu se chovat jako dítě, když dospělá jsem. Nemohu trávit čas nad rozmýšlením, který poník se mi podobá či jakou panenku si koupit. Vážně ne. Ano, mám ráda plyšové hračky a různé postavičky, koukám se na animované seriály a filmy, ale ztrácet s nimi další čas? Proč?
Chci zkombinovat dospělost i dětství dohromady, dělat dospělácké věci, ale nadchnout se i pro dětské věci.. Je těžké udržet rovnováhu, ale mohu to zkusit.
Blíží se Vánoce, nejspíš můj nejoblíbenější svátek, ulice jsou rozzářené světýlky, všude voní vánoční cukroví, napadl i první sníh, všichni nakupují dárky.. Pořídila jsem dárky i pro známé, se kterými jsem si nikdy nepsala.. Mám tak velkou vánoční náladu, že chci udělat radost všem, které znám.. Když něco uvidím a řeknu si, že by se to někomu mohlo líbit, koupím to. Ach, ach, mé peněžence se to nelíbí, ale co nadělám..

Vánoční wishlist

14. prosince 2013 v 0:30 | Malá Miki
Christmas wishlist

Nemám ráda

4. prosince 2013 v 23:41 | Malá Miki
Lidi, kteří mě neznají, ale hned si myslí, že můžeme být nejlepší kamarádi.
Kluky, kteří se do mě hned zamilují a pak dělají hrozné scény.
Neznámé kluky, kteří mě na ulici zvou na rande.
Všechny brouky, mouchy, komáry, můry, pavouky..
Hlasité lidi v MHD.
Celkově hlasité lidi.
Lidi, kteří smrdí.
Ovoce.

čtyři-jedna-osm-jedna

1. prosince 2013 v 3:56 | Malá Miki
Mám strach. Zhasnout světlo. Jít spát. Ve čtvrtek ve 4:44 jsem mě probudila noční můra. Realistitější než kterákoliv předtím. Žádné příšery, nadpřirozené bytosti, ale prachobyčejný sériový vrah. Nejspíš budu mít ještě nějakou dobu v mysli zapsanou část jeho SPZ.. 4181, 4181, 4181. 4-1-8-1. Něco ve snu mě nutilo si ji zapamatovat a asi ji ještě dlouho nezapomenu.. Už jsem nemohla usnout, koukala jsem do tmy, poslouchala, jak mi buší srdce a jestli neuslyším nebo neuvidím něco divného. Musela jsem si rozsvítit a usnout u lampy.
V noci jsem několik hodin koukala do tmy a bála se. Potom mě přepadl špatný pocit, že nejsou zamknuté dveře. Bála jsem se je jít zkontrolovat. Další hodina. DVeře mi nedávaly spát.. Donutila jsem se je jít zkontrolovat. Samozřejmě byly zamknuté.
Včera jsem si rozsvítila všechny světýlka, abych usnula. Můžete hádat, co mi řekla matka dnes odpoledne - přijedu zítra.
Nechala mě tu samotnou ve dny, kdy se bojím snad nejvíc, a to jsem se bála spousty věcí. Znovu musím usínat celá zachumlaná do peřiny, aby mi šel vidět jen nos, nic jsem neslyšela a pevně zavřené oči, abych nic neviděla.
Nevím, kdy jsem s tímhle usínáním začala, ještě ve školce. Nevím proč. Posledních pár let jsem se toho pomalu zbavila. A teď je to zpátky.
Jsou čyři hodiny ráno. A já čekám na svítání, abych mohla jít spát. Ani nevím, čeho se tak bojím. Ale jsem strašně vyděšená. Lekám se každého nepatrného zvuku a zkoumám, odkud vyšel.
Ať už je světlo, ať už je světlo, ať už je světlo.. Prosím.
Asi mám problém.

Je to tu znovu

6. listopadu 2013 v 19:38 | Malá Miki
Potřeboval jen pomoc. Promluvit si. U mě ji nenašel. Začala jsem ignorovat jeo zprávy, ve škole jsem jej sotva pozdravila. Jen proto, že neumím někomu říct, že nechci být víc než kamarádka.
"Další kluk od nás ze školy se zabil. Prý se zastřelil".
"Kdo?"
"Tys ho znala, ten kluk z Dvčka, se kterým ses bavila".
"Aha."
Proč se mi to po roce pořád vrací? Přestanu na to někdy myslet?
Je pět odpoledne, sedím na lavičce, mrzne a před chvílí se rozsvítily lampy. Zkřehlými prsty stěží udržím pero, celá se klepu, jelikož tu sedím už několik hodin, kreslím a píšu.
Jsem pár metrů od gymnázia, na jehož schodech jsme minulé prázdniny seděli zachumlaní pod dekou, slavili jeho narozeniny, pozorovali hvězdy, popíjeli vodku, svěřovali si naše největší tajemství a noční můry. V dálce slyším skřípěním brzdícího vlaku. Je mi čím dál větší zima. Nechci jít domů, potřebuji soukromí. Přemýšlím, že se příští semestr odstěhuji. Už to dál nemohu snášet.
Prošla jsem ulice a místa, o kterých jsem celých dvacet let nevěděla, kreslila domy a snila, vymýšlela další příběhy. Sledovala lidi, oni sledovali mě. Nakupovala drobnosti, objevila sluneční dům, na který jsem zírala několik minut. Lákalo mě jít dovnitř. Otevřená branka nutkání ještě více umocňovala. Zdi obložené cihlami, na zdi vyjímající se slunce.
Doufám, že jej ještě někdy naleznu. Zamilovala jsem se do něj. Až moc často se zamilovávám do neživých věcí. Nejspíš zmrznu.
Mám třpytívé hvězdy, vanilkovou svíčku a stříbrné perly, spoustu strého oblečení na kostýmy.
Obvykle se bojím tmy, ale teď si ji vychutnávám, kochám se světly a stíny, pozoruji temné podzimní stromy. Mnu si rudé uši a nos, nejspíš budu nemocná. Ještě hodinu tu vydržím..

Narozeninový wishlist

1. listopadu 2013 v 16:40 | Malá Miki
.Birthday Wishlist

Cesta

15. října 2013 v 0:32 | Malá Miki
Život je jen cesta ke smrti. Je na nás, jestli bude strastiplná, vedoucí skrz houští a trny, plná nebezpečí, smutku a násilí, nebo po ní budou poletovat motýli, vanout čerstvý větřík, svítit slunce, se spoustou smíchu, radosti a lásky. Jaký je smysl této cesty? Záleží na nás, kudy povede, nebo ne? Proč se nemůžeme na patě otočit, vrátit se a rozhodnout se jinak? Proč máme na vše jen jeden pokus? Život není hra. Život je umírání, cesta, po které musíme jít jen vpřed. Nebo ji nedokončit a vzít si život dříve. Končí naše cesta smrtí nebo pokračuje dál?

Měsíc..

13. října 2013 v 13:53 | Malá Miki
...do mých dvacátých narozenin.
...do konce teen období.
...do roku s Egoistou.
...a snad se po roce můj nejlepší den v životě zopakuje.
...a podle předpovědi se rozpadnu.

...do ročního výročí jeho smrti.

Podzimní wishlist

6. října 2013 v 22:44 | Malá Miki
Autumn Wishlist


Rudé drápy

4. října 2013 v 7:25 | Malá Miki
Mrzne, chlad prochází mými zdmi. Vítr vane, listí tančí v nekonečných spirálách. Kouzelná lucerna ozařuje svět svým vlídným světlem, nade mnou se skví bílá nebesa a pohoří knih neustále roste. Melancholické písně zní v pozadí. Čas plyne jinak.

Natsucon 2013

29. srpna 2013 v 19:19 | Malá Miki
Snažím se učit, ale jde to pomalu, takže..

Srdce

30. července 2013 v 20:19 | Malá Miki
Ležím v posteli, sleduji The Virgin Suicide od Sofie Coppoly, koušu si rty a lámu perníkové srdce z pouti na malé kousky.
Přejíždím rukou po stěně a na prstech ulpívají kousky barvy. Znovu se vrátila stará známá depresivní nálada. Kreslím si na kolena červená srdíčka. Nejsem schopná nic udělat. Měla bych se učit. Číst. Šít a tvořit, ale nejde to.
Není to lenost, ale neschopnost. Jsem ráda, když se mi vůbec podaří ze sebe shodit přikrývku a vstát.
Dnes jsem měla jít k doktorce a do nemocnice na prohlídku, ale je mi tak zle, že je pro mě každý pohyb naprosto vyčerpávající. Snažím se zadržet každou slzu, kterou by napadlo skutálet se po tváři.
Včera jsem se rozzuřila. Přestávám hrát tuhle hru a chovat se k některým lidem jinak než k ostatním. Už ani nevím, proč jsem se o to snažila, když jsem věděla, že to dlouho nevydržím. Nejspíš kvůli ostatním.
Strašlivě mě vytáčí, jak se mě každý ptá, jestli se učím. Každý den je to několik lidí. A já na to nemám nervy. Učíš se? Učíš se? Už se učíš?? Nejradši bych se na nějaké učení vykašlala. Stejně jako na ostatní věci.
To lidem nedojde, že když vám nutí stále dokola tu samou věc, tak vám k ní leda vypěstují odpor a vy se na ni nikdy nepodíváte, nezahrajete si ji, nekoupíte..?

Ráno

28. července 2013 v 11:03 | Malá Miki
Mám ráda ten pocit, když jen tak ležím v čerstvě napuštěné vaně, zavřu oči, vdechuji ještě studený vzduch a nemusím nad ničím přemýšlet.
Naopak nemám ráda kostel, který máme přímo přes silnici. Každé nedělní ráno mě vzbudí zpěv. Možná se to některým zdá pěkné, ale já bych radši ještě spala.

Útržky

11. července 2013 v 22:23 | Malá Miki
Čím dál víc a víc mě štve babička (existuje pro ni nějaké synonymum, které nezní tak mile?). Celou základní školu jsem měla samé jedničky, takže se ke mně chovala jako k největšímu pokladu, protože samé jedničky v naší rodině? Co?
V prváku to taky ještě celkem brala, přestup na střední je nezvyk, takže se mé o několik stupňů zhoršené známky mohly svést na to. Přišel druhák a hromada problémů, které se na sebe nakupily a nevydržela jsem to. Ve škole jsem měla spoustu problémů, ještě horší známky. To už jsem nebyla její miláček. Začala mě každou chvilku pomlouvat (většinou jsem v jiné místnosti a všechno slyším), cpát mi své názory a jak jsem vlastně hrozně divná, že jí to říkají i sousedi (jo, jasně, jezdím tam asi jednou za měsíc, přičemž žádného souseda nepotkám..). Jeden týden nedojím jídlo, takže volá matce, že jsem anorektička a ja strašně jsem hubená, druhý týden mi měří obvod boků a najednou jsem strašně tlustá, že tolik nemá ani ona (vážně, je asi dvakrát taková..). Má hroznou hrůzu ze svíček, protože prý způsobují rakovinu, přitom vykouří minimálně krabičku nějakých levných smradlavých cigaret denně. Dostane dárek, který bychom normálně nekoupili, ale chtěli jsme jí udělat radost, ale ona ho odmítne a nutí nám ho zpět nebo ho dá někomu jinému. To není slušné. A mně říká, že nejsem slušná. Určitě. Ona neumí jednat s lidmi a jen pořád nadává a pomlouvá, ale já nejsem vychovaná.

Utahaná

4. července 2013 v 2:03 | Malá Miki
Jak jsem již psala, v pátek jsem byla na párty (měl to být slučák), kde jsem potkala pár spolužáků, kteří mě ale ani nepozdravili (možná ani nepoznali :D), takže jsem vypila pár skleniček se sestrou a v jednu ráno se vrátila domů, abych dodělala jídlo na sobotní Pottermore piknik. Odpoledne jsem upekla muffiny, pizza šneky a udělala základ na kotlíky, ale ty jsem musela ještě dodělat, protože by ráno nestihly ztvrdnout. Takže jsem je do dvou ráno obalovala v čokoládě, což se mi jako mírně opilé docela zvrtlo, srazila jsem (zase) čokoládu, takže vůbec nevypadaly tak, jak měli :(. Usnout se mi zase moc nepovedlo, až někdy ve tři, čtyři, a v pět jsem vstávala, abych všechno dodělala a byla v deset v Brně. Nějak záhadně jsem vše stihla. Tentokrát jsme neměli žádný program, což bylo nejspíš dobře, protože jsme všichni byli unavení a ta spousta jídla nás zmohla ještě víc :D. Ale aspoň jsme vymyslely tajný program na září, kdy konečně budeme mít celovíkendovku na hradě :). A byla jsem požádána, abych šla za družičku, cool :D. Tři fotky sprostě ukradené Temi:

Prší, prší, jen se leje..

25. června 2013 v 17:03 | Malá Miki
Na to, že jsem psala o tom, kolik mám času, jsem se dlouho neozvala. Nejspíš mám potřebu něco napsat jen párkrát za měsíc.
Pár dní v každém týdnu trávím v Brně u Nevím-jak-mu-říkat, kdy on hraje LOL a já si čtu, nebo oba hrajeme, často koukáme na filmy a bavíme se o věcech, které se právě dějou. Taky chodíme do kina, za poslední měsíc jsem byla v kině tolikrát co za poslední půlrok - Iron Man 3, The Great Gatsby, Star Trek: Into Darkness,.. A ještě nás nejspíš čeká nový Superman a World War Z. Radši ani nebudu vypisovat, co bude v kině příští měsíc..

Ohledně..

31. května 2013 v 14:28 | Malá Miki
...maturity: Samozřejmě jsem ji neudělala. A to ani z češtiny a angličtiny. Pochopila bych stavební konstrukce, na které jsem se skoro nepodívala kvůli pozemnímu stavitelství (s praktickou maturitou jediný předmět, který jsem zvládla)..
Jako první jsem měla stavební konstrukce - vytáhla jsem si oboustranně vyztuženou desku a věděla jsem, že to nezvládnu, ale stejně mě to rozhodilo, takže jsem tam nezakuňkala skoro nic. Následovala angličtina? Možná.. Učitelka začala otázkou, co děláme s rodinou společně.. Tak jsem hned začala přemýšlet, co sakra ostatní rodiny dělají společně, ale než jsem stihla cokoliv říct, tak se mě začala ptát na nejepšího kamaráda. Sakra, já nemám nejlepšího kamaráda a nikdy jsem neměla.. K tomu jsem si vymyslela pár věcí, ale nic moc.. Strašně se bojím mluvit anglicky, když to po mě někdo chce, takže jsem skončila s 16 body a minimální počet bodů byl 18.. Skvělé..

Animefest 2013

17. května 2013 v 23:50 | Malá Miki
Začneme shrnutím spánku (i pár dní předem):
- ze středy na čtvrtek jsem spala asi 3 hodiny, protože jsem ve čtvrtek měla praktickou maturitu, takže jsem byla vynervovaná a nemohla spát + došívala jsem sukni na Kuroyukihime
- ze čtvrtka na pátek to byly 2-3 hodiny - přišívala jsem kraječku a peří na vršek pro Kuroyuki a snažila se dodělat křídla
- z pátku na sobotu asi 3-4 hodiny - snažila jsem se dokončit křídla :D
- ze soboty na neděli asi 7 hodin - konečně spánek!

Pokračujeme shrnutím jídla :DD:
vůbec nevím dny, ale měla jsem SPOUSTU muffinů z kavárny :D párek v rohlíku z úúžasného stanu Černé hory a těstoviny od hintzáka :D jo, a ještě animefestí dort, do kterého jsem si ale jen párkrát kousla a hned ho předala dál, protože po vystresovaném dni skoro bez jídla to nebylo to pravé ořechové (ale byl moc dobrý! :D) + raciolky a žvýkačky ^-^

Under the iron sky

21. dubna 2013 v 18:44 | Malá Miki
Ještě čtyřikrát půjdu do školy, než budu maturovat. Všechny výkresy do konstrukčního cvíčení jsem stihla odezdat do středy, výpočty a výkresy výztuže do stavebních konstrukcí jsem odevzdala v pátek, na projekt do ekonomiky (rozpočet, propočet, zařízení staveniště) jsem se ještě ani nepodívala. Možná zítra. Nejspíš by to ale nemělo zabrat moc času.
V pátek jsme psali test z pozemního stavitelství na hydroizolace, do kterého jsem snad napsala dost, abych dostala alespoň 3-4, protože tam zatím mám tři pětky a jednu čtverku a dost se bojím.
Je hrozné, že si učitelé mohou se studenty zacházet jak chtějí. Všechno jsem odevzdala, na pět to není, ale i tak můžu jen doufat, že mě k maturitě připustí, protože to záleží jen na tom, jestli chtějí nebo ne. Úžasné.
Za dva týdny mám příjimačky na vysokou a přemýšlím, jestli tam mám vůbec chodit.
Tak moc už chci mít tenhle týden za sebou a vědět, jak na tom tedy jsem, vrhnout se na cosplay, přestavět a vymalovat pokoj a konečně přečíst nějakou knížku, jelikož na mé 2013 reading challenge jsem už o čtyři knihy pozadu a hlavně se potřebuji schovat do jiného světa. Jsem ze školy úplně vystresovaná, pořád mám pocit, že se za chvilku rozbrečím nebo zhroutím, ale zatím se držím :D.
Nechápu své spolužáky. Testy, které píšeme v češtině jsou snad z páté třídy, ale naprostá většina dostane pětku nebo čtverku? Vůbec nepobírám, jak myslí. Otázka - napište základové slovo od slova "desátník" a oni napíšou "generál" nebo "vojín"?! Zabte mě. Přijdu si, že na tu školu vážně nepatřím.
V pátek bude mít kamarád narozeninovou oslavu na téma kriminálních organizací a byla jsem přiřazena do Yakuzy, tak jsem zvědavá :). Už se těším, protože nebudu muset nic řešit a snad si to užiju jako každý rok.

Tired

6. dubna 2013 v 23:14 | Malá Miki
Od pondělí jsem spala jen sedmnáct hodin. Jsem vyčerpaná, nevím, proč všichni školu tak strašně hrotí, proč nejsou učitelé v klidu, proč nechápou, že jejich předmět není jediný, že maturujete z dalších čtyř a dalších deset? musíte úspěšně dokončit také, jinak vás k té hloupé maturitě stejně nepustí. Proč nechápou, že jejich věčné shazování, dobírání a narážky vás můžou vystresovat tak, že neuděláte vůbec nic. Říkají vám, že vás nepustí k maturitě, jak si to představujete dostat pětku, jestli si nechcete podat žádost o zopakování ročníku, že nic nestihnete dodělat a když, tak to bude stejně špatně.
A vy jen odtamtud chcete být co nejrychleji pryč. Zopakovat si ročník? Proč?
Chci aby už bylo po všem, aby byly prázdniny, teplo a svítilo slunce. Nestresovat se už školou, trávit čas s přáteli, číst spoustu knížek, být prostě v pohodě. Samozřejmě, že zase brečím.

Ráno

1. dubna 2013 v 10:28 | Malá Miki
Právě se mi v posteli uvelebila kočka, která se dnes chová hůř než pes - asi hodinu mi škrábala na dveře a mňoukala, než jsem se konečně odhodlala zvednout z postele a pustit ji do pokoje. Asi to bude tím, že slyší všechny ty lidi na chodbě.
Popíjím kakao a poslouchám je taky, koledníky jsem už dlouho neslyšela.
Jsem ráda, že už Velikonoce nemusím slavit. Doufám, že když se sestra odstěhovala, už otec nebude mít nutkání sem chodit. Stejně bych mu neotevřela. A nikdo jiný sem nechodí. Těší mě, že se mohu válet v posteli, neučesaná a jen v pyžamu, nemusím vstávat brzy, abych byla připravená na výprask...

Jarní wishlist

31. března 2013 v 20:36 | Malá Miki

Spring Wishlist

As time goes by

17. března 2013 v 0:06 | Malá Miki

Už pár hodin poslouchám tuhle hroznou písničku a nemohu ji dostat z hlavy. Nesnáším Taylor. Vždycky si při poslechu jejích písniček vzpomenu na T., ne že by mi ji nějak připomínal nebo snad ten hrozný text, ale jednou mi poslal fotku s tím, že mu "ta holka" připomíná mě. Nějak jsem si to zafixovala, no..
Trošku se mi chce brečet, což mi připomíná, že už jsem dlouho nebrečela. To je nejspíš dobře. Vlastně kecám, před dvěma týdny se nedá počítat jako dlouhá doba. Asi.
Nevím, jak mu tady mám říkat, polovička se říká jenom holkám, ne? Nic mě nenapadá a nechci o něm psát, dokud nebudu vědět, jak mu říkat >_
Taky jsem si vzpomněla na svůj starý deviantart, tak jsem z něj všechno smazala. A asi popáté jsem se zaregistrovala na twitteru, ale jako vždy nevím, co tam psát. Poslední dobou mě nebaví ani tumblr..
Jen koukám na seriály a čtu si nebo spím. Ani jedno z toho bych neměla. Za dva týdny musím musím mít hotových asi deset výkresů, ale od Vánoc jsem neudělala ani jeden. Prostě vůbec nevím, jak na to. Musím odevzdat dva projekty do ekonomiky, pět výkresů a výpočtů výztuže do stavebních konstrukcí, učit se na připouštěcí testy, které jsou za jedenáct dní, konečně dostat z pozemního stavitelství něco jiného než pětku, které už mám tohle pololetí tři.
Mám pocit, že to nezvládám. A zase přestávám chodit do školy. Jsem strašná.
Ještě k tomu pláči - poslední dobou je mi lépe, protože jsem si uvědomila, že mám skvělé přátele, kteří mě mají rádi. Vím, že mi to spousta lidí říkala už tolikrát, ale nemohla jsem si připustit, že by mě někdo mohl mít rád. Když mi to došlo, brečela jsem asi hodinu štěstím. Jsem vážně divná.
D. se se mnou přestala bavit. Nejspíš. Nemám potřebu se jí pořád vnucovat, aby se se mnou bavila, a když na mě nedokáže sama promluvit, a pak si stěžuje, že se s ní nebavím, co mi sakra udělala, že se chovám takhle, přičemž to ani neříká mně, tak je mi to upřímně úplně jedno.
Pořídila jsem si kytku, ale nevím, jak dlouho mi vydrží. Předpokládala jsem, že mi ji matka bude zalévat, když budu přes týden pryč, ale asi ne. Doufám, že má chudák tuhý kořínek a ještě to dva měsíce vydrží.
Hodně často teď myslím na cosplay, nějak jsem se zbláznila a místo už rozdělané Mayi Kumashiro budu dělat Rikku Takanashi, která je totální blázen, ale těším se na to. Pronajmi realitu! Prolomit synapsi! Vyhoštění tohoto světa!
Utratila jsem asi pět stovek v galanterii, většinu za krajky. Eh. A moc se těším na maid šaty.

Harry Potter Christmas jumpers

2. února 2013 v 14:50 | Malá Miki
Zkouším dát dohromady všechny Harryho svetry, které dostal od paní Weasleyové, abych si je (pozměněné, aby seděly pro mně) mohla od babičky nechat uplést či jimi někoho obdarovat (to bych vzor navrhla, aby seděl dotyčnému), ale nějak nemůžu najít všechny:
1 - úplně poprvé dostal Harry zelený? svetr s velkým H vepředu (to bych pro mě změnila na M)
2 - netuším
3 - purpurový/šarlatový svetr s nebelvírským lvem (z toho by byl havraspárský orel na modrém podkladu)
4 - zelený svetr s maďarským trnoocasým drakem (to moc nevím, jak bych navrhla vzor.. uvidím)
5 - zase netuším
6 - nevím, jakou měl barvu, ale byl se zlatonkou
7 - ještě jsem nečetla, ale myslím, že v sedmičce asi Vánoce neslavili?
Aww.. a ve čtverce dostal Harry od Dobbyho pletené ponožky - jednu červenou? s košťaty a druhou zelenou? se zlatonkami, ty budu muset mít naprosto nutně! :D možná bych je mohla udělat v kolejních barvách, jakože jednu stříbrnou (či měděnou) a druhou modrou ^__^..
Jestli víte nějaké další info o svetrech, co nevím, poraďte :).

Series of Unfortunate Events

2. února 2013 v 14:04 | Malá Miki
Tak bych mohla popsat celý svůj život, jako sérii nešťastných příhod - narodila jsem se jako nechtěné dítě, zkazila jsem tím rodičům život, pokaždé jsem na špatném místě ve špatný čas, pokaždé mi něco uteče o jeden bod - v páté třídě jsem byla první pod čarou do matematické třídy, první pod čarou na přijimáčkách na gymnázium, všechny pětky, které pořád dostávám, jsou o jeden bod do čtyřky, teď jsem o jeden bod neudělala talentovky na architekturu (váš počet bodů byl 80, spodní hranice pro přijetí byla 81).. Vážně!? Strávila jsem čtyři roky na blbé stavební průmce, kde každý rok bojuji, abych nepropadla (dobře, to tam dělá polovina lidí, ale to je jedno..), jen abych potom šla na architekturu.. a já o JEDEN bod neudělám talentovky? Uáá..
Čtyři roky úplně v háji, protože na fakultu stavební se nedostanu a ani tam nechci, potože za tu dobu jsem si stavařinu naprosto znechutila.. Ale možná jsem za to ráda, nebudu se muset otravovat s matikou, fyzikou, deskriptivní geometrií, všemi odbornými předměty, po maturitě už mě nikdy nikdo nebude nutit do rýsování.. Protože nejspíš chci jít na Filozofickou fakultu na Masarykovu univerzitu, jen ještě nevím, na jaký obor - buď Mediální studia a žurnalistika společně s Českým jazykem a literaturou, Estetika nebo Informační technologie a knihovnictví.. Jen musím udělat TSPčka, no.. Ze stavárny na fildu? Proč mám pocit, že to ještě nikdo neudělal? :D

Tak

23. ledna 2013 v 22:22 | Malá Miki
Tak.. v pondělí jsem zkusila talentovky na VUT v Brně na fakultu architektury, jelikož být architektka je jeden z mých snů už odmalička - už jako malá jsem si lepila modely domků a hradů, které jsem si navrhla, a když jsem vešla do nějakého cizího bytu, hned jsem si představovala, jak by se to tam mohlo změnit, předělat (to teda dělám doteď :D).. Na stavební průmyslovku jsem šla jenom proto, abych se o stavebnictví dozvěděla něco víc, ale byla to až druhá možnost - nejvíc jsem chtěla jít na uměleckou - obor design interiéru, ale tam jsem nezvládla talentovky. Tím pádem jsem si nevěřila ani u dalších talentovek, a když nám nějaká profesorka řekla, že když to budeme chtít vzdát, tak máme na výkres napsat, že odstupujeme od zkoušky, začala jsem o tom hned přemýšlet. Všude kolem bylo spoustu alternativních lidí, kteří vypadali, že si věří a umí kreslit.

Thoughts

9. ledna 2013 v 22:33 | Malá Miki
Přemýšlím, jestli si všechen pláč, vztek, naříkání, všechny pocity mám držet uvnitř, aby se nedostaly na povrch, aby o nich nikdo nevěděl a nemusel je řešit, aby si všichni nemysleli, že jsem bláznivý, depresivní, ztracený případ, aby se ke mně nechovali jinak než ostatním, mohli se mnou mluvit o normálních věcech a já se při každé zmínce o věcech, které mě trápí, nestáhla do sebe nebo nezačala říkat, ať o tom nemluví. Nikdy jsem nikomu nic neříkala, až poslední asi rok a půl, už jsem to nemohla držet v sobě a byla ráda, že mám někoho, komu se mohu svěřit, ale přijde mi, že už s tím všechny štvu, otravuju.
Už s tím nikoho nechci otravovat a rozčilovat. Chci být v pohodě, nezhroutit se, když mi profesor půl hodiny vykládá, že vlastně všechno na výkrese mám špatně, a neutéct potom ze třídy. Já nechci být taková, nesnáším to, nesnáším, když si za mnou spolužáci přijdou popovídat jenom, když s brekem odejdu z místnosti, chtěla bych si s nimi povídat normálně, o normálních věcech. Vždyť jsem normální, ne? Co na mně sakra je, že se se mnou nemůžou bavit? Proč si se mnou přestala povídat moje "nejlepší" kamarádka, která sedí hned za mnou, ale už mě pomalu ani nepozdraví? Proč, proč, proč?
Neštve mě to, ale opravdu mrzí. Bojím se i kohokoliv požádat o pomoc, protože mám pocit, že je tím budu jen otravovat.
Možná to mám v hlavě jenom já, že jsem jiná a ostatní se se mnou nemají o čem bavit, třeba si všechno jenom namlouvám. Už od základky. Ok, možná si to nenamlouvám. Chm..
Achjo, od neděle zase pořádně nespím a dělám jenom věci do školy, stejně to nezvládnu, tak proč se vůbec snažím. Ve škole nedokážu vnímat, moje zápisy vypadají hrozně, pokud si je vůbec píšu, výkresy nezvládám, ekonomiku nechápu, nic si nepamatuju..
Nikdy jsem tak špatná nebyla, všechno se pos*alo v listopadu. Začala jsem na všechno kašlat a uvědomila si, že smrt tady opravdu je. Pokaždé, když zavřu oči, vyskočí mi v hlavě vzpomínky a obrazy plné Toma, když se o něm někdo zmíní, začnu se klepat a přestávám dýchat. A ne, vážně mi nepomáhá, když o něm někdo řekne, že je to, ehm, byl jen sobeckej kretén, kterej mě tu nechal v takových sra*kách.
Přijde mi, že všechno píšu pořád dokola. Nic jinýho neumím. Radši jdu zbytečně mrhat čas rýsováním.

A little bit upset

6. ledna 2013 v 16:05 | Malá Miki
20. den: tvůj oblíbený pořad:
- skins: chtěla jsem napsat, že Doktor, ale nevím, co bych o něm napsala :D, takže jsem si vybrala skins, seriál o dospívání, seriál, ve kterm se mohu ztotožnit s tolika postavami, seriál, u kterého jsem brečela snad nejvíckrát, seriál, který mě šokoval , znechutil, milionkrát předčil mé očekávání

Nothing

4. ledna 2013 v 16:12 | Malá Miki
Chtěla bych jen klidně ležet ve tvém náručí, zatímco ty bys mě konějšivě hladil po paži a hrál sis s mými vlasy.
Chtěla bych necítit se tak osaměle, moci se vybrečet ve tvém objetí. Necítit se jako jedna z mnoha, ale výjimečně.
Ale to nemohu, já nejsem výjimečná, nejsem nic. Jedno velké hrozné nic.
Že už nemám tak modré oči, to jediné pěkné na mně? Vyplakala jsem si je, tak co. Už na mně nic, co by za něco stálo, nezbylo.
Chtěla bych vrátit čas. Udělat všechno znovu. Úplně jinak. Nemám ráda tenhle svět, tenhle život, na všechno máme jen jeden pokus. Nikdy se nedozvíme, jak by to dopadlo, kdyby jsem se rozhodli jinak. Bylo by lepší, kdybych ty špatné věci někomu řekla hned, když se staly? Bylo by lepší, kdybych si hrála na to, že mám všechny strašně ráda? Dokázala bych mu v tom zabránit, kdybych si ho víc všímala? Bylo by jednodušší, kdybych se chovala podle toho, jak chtějí ostatní? Bylo by lepší, kdybych tu vůbec nebyla? Kdybych se nenarodila a nezničila tím rodičům život? Nádherné vědět, že jste nechtění a museli se kvůli vám vzít.
Chtěla bych se nezabývat takovými věcmi, když s nimi stejně nic udělat nemohu, ale ono to nejde, přemílají se mi v hlavě, derou se na povrch, jsou jako dravá zvěř, která mě nenechá na pokoji. Nedokážu se jich zbavit, nedokážu zapomenout. Nedokážu odstranit svou špatnou stránku, všechno, co na mně ostatním vadí. J8 ani nevím, co jim na mně vadí. Všechno? Jsem nudná? Ošklivá? Hloupá?
Přicházím o kamarády, znovu a znovu, vždy si najdou někoho lepšího, zklamu je, přestanu je bavit, teď začali i umírat. Kluci se se mnou přestávají bavit, i když jsme si pár let rozumněli, ale oni zjistí, že s nimi nic mít nechci. Doháje, nemohu mít románek s každým, kdo by chtěl. Co na mně vůbec vidí? Možná jsem jiná, jiná než ostatní, ale už si neuvědomují, že jsem jiná v tom špatném smyslu. Nesnáším se.

Girl crushes

2. ledna 2013 v 19:39 | Malá Miki
19. den: 5 známých žen, které jsou podle tebe atraktivní:

Jak na Nový rok, tak po celý rok

1. ledna 2013 v 18:30 | Malá Miki
18. den: V co věříš:
- v to, co vidím a občas ani nevidím.. napsala bych, že věřím v nadpřirozené bytosti, ale to by nebyla úplně pravda, já v ně doufám - nemyslím tím Santu Clause a podobně, ale čaroděje, víly, draky, prince na bílém koni ( ;D ).. tím pádem i příšery, démony a monstra, protože všechno musí být vyvážené.. ale říct, v co věřím.. v nic, všechno, sebe, nikoho, lidé to nejsou rozhodně, nevěřím v ně a nevěřím jim.. věřím ve spoustu věcí - ve své názory, v knihy, v to, že všechno bude lepší :)

Pět věcí

1. ledna 2013 v 16:06 | Malá Miki
Nikdy jsem se nad podobnou otázkou nezamýšlela, ale před nějakou dobou se mě kamarád zeptal, jakých pět věcí bych si vzala na opuštěný ostrov. Musela jsem dlouho přemýšlet, protože vlézt se do pěti věcí je.. dost složité. Samozřejmě nenapíšu dům, jachtu nebo podobně, berme to vážně - ztroskotala jsem (s letadlem, lodí - nepodstatné) na moři, jako jediná jsem přežila a nad vodou se udržuji díky nějakému kusu vraku. Jsem vyčerpaná a jako zázrakem mě rozbouřené vlny donesou na pustý ostrov. Na břehu leží vyplavených pět věcí (počítám s tím, že knihy a časopisy by se nejspíš rozmočily), které věci bych si přála najít?

Pěstitelka hvězdného prachu

27. prosince 2012 v 19:42 | Malá Miki
Svůj štědrý den jsem měla už v sobotu, kdy jsme s kamarády měli Harry Potter Vánoce. Miluju tyhle naše pottermore-ovské akce, hráli jsme stolní hry (Activity s potterovkou tématikou), měli tajného vánočního skřítka (já dostala skvělé náušničky jedenáctého Doktora - fez a motýlek z červeného fima :), ale svého skřítka předám nejspíš až na další akci, protože jsem chtěla něco upéct a holčina nedošla :/), při rozdávání dalších dárečků jsem dostala úžasné pandí rukavice ^_^ (fotky k článku dodám zítra), "pouzdro" s obrázkem jedenáctky a muffinkové náušničky :). A jsem poučena, že na akce, kde je spousta cukroví, musím udělat víc pizza šneků než jednu krabičku, protože se snědli do hodiny :D.
Při čekání na šalinu cestou zpátky do centra jsem se normálně rozbrečela, protože jsem si uvědomila, že se konečně vyspím o_O.

Popinjay

27. prosince 2012 v 15:19 | Malá Miki
17. den: Tvé úspěchy a neúspěchy za poslední rok:
- začneme školou - i přes nedůvěru úplně všech jsem se dostala do čtvrťáku a dokonce jsem ani nedělela reparát.. z matiky jsem to z pětky vytáhla na dvojku :)
- vztahy - v květnu jsem se po sedmi měsících rozešla se spolužákem (určitým způsobem úspěch i neúspěch), odmítla pár ctitelů (ÚSPĚCH!) a od podzimu jsem opět ve vztahu? ještě jsme si to nějak neujasnili.. ale je to vztah :D
- kamarádi - mám kamarády *_* to je tak cool.. jenom s mojí "nejlepší" kamarádkou (není nejlepší a nikdy nebyla) to dost skřípe, protože se mi zdá každou chvilku hloupější.. zabil se mi kamarád a já tomu nedokázala zabránit..
- rodina - velký neúspěch, tatínek je prostě kretén, kterýmu se můžu jenom smát..
- splnila jsem 2012 Reading Challenge, ve které jsem si dala za úkol přečíst 50 knížek a tadáá, přečteno :)
- možnáá jsem se trochu přestala podceňovat (no, není to tak hrozný, jak to bývalo :))
- brečím častěji, než kdy jindy, toho se musím zbavit :/
- dokázala jsem na Vánoce jít k otci, i když jsem se z toho sesypala, rozbrečela a strašně se bála..

Nesmysl

3. prosince 2012 v 13:39 | Malá Miki
,,Cyril a Metoděj přišli z Turecka do Česka na žádost krále Jindřicha v roce 1863"
aneb největší nesmysly zaslechnu vždy v hodině češtiny, ať už od hloupých spolužáků nebo od samotné učitelky
aneb opakování na maturitu

Mr. Brightside

3. prosince 2012 v 9:18 | Malá Miki
16. den: tvůj názor na mainstreamovou muziku:
- přiznám se, v tomhle jsem strašný hipster, když poslouchám nějakou novou kapelu, tak ji většinou nikdo nezná a moje zveřejnění jejich youtube videí na fb každý ignoruje - za pár měsíců či let, ale světe div se, začnou jejich písničky hrát na MTV nebo v rádiu a každý je z toho úplně vedle, tak jsem naštvaná a v hlavě mi zní jen:,,Ku*va, to jste tak vypatlaní? Tohle jsem sem dávala před půl rokem!".. uff

Electra heart

2. prosince 2012 v 11:30 | Malá Miki
15. den: tví oblíbení blogeři:
všechny je mám v oblíbencích v menu, ale teď se o nich rozepíšu :):
- úžasně praštěná slečna a kreslířka, kterou znám i naživo, momentálně jedna z mých nejlepších přátel, kterou musím porazit v piškvorkách.. a taky je nenahraditelná Rainbow Dash :)
- nepíše nějak extrémně často, ale její blog je plný pokémonů, poníků, reportů a nějakých emo výlevů :)
- také projekt Shinigami Desu vznikl jen díky ní a právě jí vychází první kniha ^_^ snaha se vyplatí!

Sleep alone

2. prosince 2012 v 0:39 | Malá Miki
Nechtěla jsem na tohle téma nic psát, ale přecejen mi to nedá.
Celý den jsem zavřená v pokoji, jen sama se sebou. Jako zakletá ve věži, ale dobrovolně. Ani nemám dlouhé blond vlasy.
U nás ve městě nikoho neznám. Už na základní škole jsem si všechny nejspíš znepřátelila. Měla jsem svůj názor. To mě ale nemrzí, stejně jsou teď stejní jako předtím.
Mrzí mě, že nemohu být se svými přáteli, kteří jsou moc daleko. Opravdu. Cítím se samotná i přes to, že znám a bavím se s tolika úžasnými lidmi. Ale momentálně nemohu být s nimi, což mě mrzí, asi potřebuji obejmout.
Neměla bych být vzhůru takhle dlouho, potom musím přemýšlet.
Samota je občas krásná, občas i když je vám zle a myslíte si, že potřebujete být obklopeni lidmi, i když je vám třeba skvěle a rádi byste se o tu radost podělili. Každý by měl být občas sám. Je to důležitá součást našich životů, kterou si každý musí projít, aby poté mohl od samoty pomoci někomu jinému.. Ale nikdo by neměl být sám dlouho, protože po nějaké době si na to zvykne a ten, kdo ho bude chtít osvobodit, bude mít spoustu práce.
Ani nevím, jestli to vůbec dává smysl, jsem vyčerpaná.

Radioactive

1. prosince 2012 v 21:27 | Malá Miki
14. den: tvá nejranější vzpomínka:
- je na moji babičku, když mi byly asi dva roky a ona mi zrovna koupila malého plyšáčka - šedého králíčka, kterého bohužel nevím, kde mám, což mě opravdu mrzí, protože je to jedna ze dvou vzpomínek, které na babičku mám..

Chtěla bych, aby sněžilo. Vážně moc. Zvedlo by mi to náladu. Seděla bych u okna a sledovala to líné plachtění k zemi. Ale ani se nedivím, že se vločkám nechce, komu by se chtělo z nebe.

Zimní a vánoční wishlist

1. prosince 2012 v 14:49 | Malá Miki
Winter and Xmas wishlist

I wish I was someone better

30. listopadu 2012 v 23:15 | Malá Miki
13. den: kam by ses nejradši podívala nebo přestěhovala:
- nejradši bych se podívala po celém světě, ale kdybych měla vypsat jen pár tak Island, Velká Británie, Japonsko, Itálie,..

Hurricane drunk

29. listopadu 2012 v 19:59 | Malá Miki
12. den: popiš celý svůj den v heslech
noční můra / kniha / čeština / obhajoba známky / kniha / stavební konstrukce / kniha / cereání tyčinka / kniha / stavební konstrukce / kniha / angličtina / tvaroh / kniha / inženýrské stavby / kniha / kamarádka / pláč / nudlová polévka / kniha / spánek / sprcha / cereální tyčinka / kniha / ekonomika / spánek

Eleven

28. listopadu 2012 v 16:49 | Malá Miki
11. den: nastav svůj přehrávač na náhodný výběr a napiš 10 písniček, které přehraje:
- Stayin´ Alive - Bee Gees
- Florence and the Machine - Breath of Life
- Alex Clare - Treading Water
- Seo In Young - Cinderella
- Foals - Electric Bloom
- Panic! At The Disco - Mercenary
- Kaiti Kink Ensemble - Under The Iron Sky
- Ash Grunwald - Walking
- Foster The People - Houdini
- Franz Ferdinand - Ulysses
 
 

Reklama

Flag Counter