And all the lost souls say...

23. ledna 2014 v 23:15 | Malá Miki |  šelma
Nezvládám to. Vážně to nezvládám. A to nemám na mysli jen školu. Škola s tím vlastně nemá skoro nic společného. Škola je mi úplně jedno. Všechno je mi úplně jedno. Je zajímavé, jak vás jedna maličkost může naprosto rozhodit. Zrovna, když se opravdu musíte učit na zkoušky. Rozhodit. Vyděsit. Jsem vyděšená. Rozhozená. Vystrašená. Bojím se. Že budu jako oni.


Proč se mi všechno kolem hroutí čím dál víc? Myslela jsem, že už je vše v pořádku. Ani sem nemohu napsat, co se opravdu děje, když vím, kdo všechno můj blog čte.
Myslela jsem, že jsem vyrovnaná. Že ustojím nátlak. Ale ne, musí mě rozbrečet každá maličkost, narážka, otázka. Bojím se jí. Ale ne proto, co by mi mohla udělat. Nemůže mi udělat nic. Bojím se toho,co bych mohla provést já. Mám strach, že se neovládnu. Bojím se, že budu jako ona. Bojím se, že budu jako on. Bojím se, že budu jako oba dohromady. Jaká jiná bych mohla být než jako oni? Můžu vůbec změnit to, jaká doopravdy jsem, i když se tak moc snažím taková nebýt?
Znovu mám pocit, že musím utéct, utéct hodně daleko. Tam, kde mě nikdo nezná. Začít znovu, zbavit se všeho kolem mě. Všech, co mě znají, co všechno o mně ví. Nechci, aby o mně někdo něco věděl. Už vůbec ne ty věci, které o mně ví. Chci si vše držet uvnitř.
Mám pocit, že se zblázním. A že to nebude trvat dlouho. Všechny důležité věci jdou mimo mě. Nezajímá mě škola, nezajímá mě mé zdraví, spánek, jídlo, pití. Zabývám se malichernostmi. Svým vzhledem, svou váhou, svým oblečením, líčením. Ne, protože by mě to zajímalo. Ale protože se kvůli tomu nesnáším. Proč se o mě každý kluk zajímá? Proč? Proč mi to vůbec říkají? Mám toho dost! Utíkám do světa knih, abych nemusela přemýšlet. Nechci nic dělat. Chci jen ležet. Aby už byl konec. Konec všeho. Zabývám se svým nitrem. Bojím se sama sebe. Toho, co se ze mě může stát. Může a nemusí, proč by vlastně mělo? Jak v sobě vůbec mohu najít nějakou dobrou vlastnost? Jak můžu být jiná než oni? Co to vůbec píšu za kraviny? Jakobych byla v nějaké fantasy knížce a měla se stát něčím zlým. Tohle je opravdový život sakra. Ale vždyť na světě je tolik zla. A každý se zlým musel stát. Co když se neovládnu. Hloupé spodní prádlo rozházené všude, které rozhodí i mě.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adelaine Adelaine | Web | 27. února 2014 v 7:08 | Reagovat

Fakt zajímavá úvaha. Každopádně, nestaneš se ničím zlým, pokud nebudeš chtít. A jestliže staneš, no, tak ti to bude jedno, třeba ti to bude vyhovovat. Jinak mě je poseldní dobou taky vše nějak jedno, pořád jen vzpomínám na minulost a tak... Nostalgie, tolik se toho změnilo. Jsou takový období, no.

2 Vivi Vivi | E-mail | Web | 27. února 2014 v 23:51 | Reagovat

Tieto pocity veľmi dobre poznám. Mám pocit akokeby som to písala ja. Sú to hrozné stavy a je fakt že človeka ubíjajú len viac a viac k zemi. Máš pravdu na svete je tolko zla, ale skús sa naučiť porieť aj nato dobré, pretože je tu aj velmi vela dobra len si ho moc nevšímame a ked mam uprimne povedať tiež si to velmi nevšímam ale snažim sa:) Držím palce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Flag Counter