LENI/1

28. listopadu 2013 v 8:50 | Malá Miki


Koberec byl nasáklý směsicí rozmanitého alkoholu a zvratků. Na pár místech vtipně čvachtal, když jste na ně došlápli. Po celém pokoji se váleli lidé, někteří odpadli, jiní si to spolu rozdávali, další nepřestávali pít, zbytek nejspíš ještě pod účinky drog zběsile tančil a svíjel se na zvuky nekonečného, mozky vymívajícího, tanečního mixu. Všude ležely prázdné i plné láhve alkoholu, odhozené, už pár hodin nepoužívané, plastové kelímky a zdemolovaný nábytek. Benedikt mi do volné ruky strčil láhev vodky, ať se prý neupejpám. Neodmítla jsem, byla jsem mimo a rozhodně nemínila skončit. Pořádně jsem si třikrát lokla, vyjekla a otřepala se, protože byla pěkně silná.
,,Jsi na řadě!" překřikla jsem všechen ruch a vrazila láhev Johnovi. Pořádně se mi zamotala hlava. Zakolísala jsem a spadla dozadu. Přistála jsem na něčem měkkém, po pár otřesech jsem si uvědomila, že je to spící Dan. Zachichotala jsem se a začala si hrát s jeho potem slepenými, ale roztomilými, medovými vlasy po ramena. Jeho mumlání jsem nerozumněla, jen se dál smála. Tuhle písničku znám!, problesklo mi hlavou. Zavřela jsem oči a začala sebou házet do rytmu. Ne, že by to Danovi nevadilo.

Ticho. Hudba dohrála. Otevřela jsem oči. Rozhlédla se kolem a našla křivě pověšené staré hodiny. Půl šesté ráno. Sakra. Takhle dlouho jsem zůstat neplánovala. S obtížemi jsem se postavila, našla kabelku a kabát, nasadila lodičky, Rychle upravila rozcuchané vlasy, otřela rozpitou řasenku a rozmazanou rtěnku, do pusy strčila cigaretu a zapálila si na dobrou noc. Protlačila se mezi lidmi ke dveřím a zaposlouchala do klapotu jehlových podpatků na kamenné dlažbě. Ještě potemnělými uličkami jsem pospíchala domů, abych si zdřímla alespoň na pár minut. Ještě dva bloky.. Naproti šli dva kluci, hlasitě se bavili, když mě zpozorovali, přestali mluvit a snažili se udělat dojem. Ten vlevo strčil do druhého s vážně roztomilým obličejem, ten zakolísal a málem upadl.
,,Co děláš? Snažím se udělat dojem na holku!" okřikl levého se smíchem v hlase. I hlas měl pěkný. Přes tvář mi přeletěl letmý úsměv. Zabočila jsem do své ulice.

Bydlela jsem s matkou a nevlastním otcem. Samozřejmě. Jen jsem se s nimi vůbec neviděla. Bylo mi dvacet, chodila na univerzitu, dny trávila ve škole nebo v práci. Noci na různých párty nebo ve druhé práci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veru Veru | Web | 6. prosince 2013 v 14:42 | Reagovat

To vypadá hodně zajímavě :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Flag Counter