Srdce

30. července 2013 v 20:19 | Malá Miki |  šelma
Ležím v posteli, sleduji The Virgin Suicide od Sofie Coppoly, koušu si rty a lámu perníkové srdce z pouti na malé kousky.
Přejíždím rukou po stěně a na prstech ulpívají kousky barvy. Znovu se vrátila stará známá depresivní nálada. Kreslím si na kolena červená srdíčka. Nejsem schopná nic udělat. Měla bych se učit. Číst. Šít a tvořit, ale nejde to.
Není to lenost, ale neschopnost. Jsem ráda, když se mi vůbec podaří ze sebe shodit přikrývku a vstát.
Dnes jsem měla jít k doktorce a do nemocnice na prohlídku, ale je mi tak zle, že je pro mě každý pohyb naprosto vyčerpávající. Snažím se zadržet každou slzu, kterou by napadlo skutálet se po tváři.
Včera jsem se rozzuřila. Přestávám hrát tuhle hru a chovat se k některým lidem jinak než k ostatním. Už ani nevím, proč jsem se o to snažila, když jsem věděla, že to dlouho nevydržím. Nejspíš kvůli ostatním.
Strašlivě mě vytáčí, jak se mě každý ptá, jestli se učím. Každý den je to několik lidí. A já na to nemám nervy. Učíš se? Učíš se? Už se učíš?? Nejradši bych se na nějaké učení vykašlala. Stejně jako na ostatní věci.
To lidem nedojde, že když vám nutí stále dokola tu samou věc, tak vám k ní leda vypěstují odpor a vy se na ni nikdy nepodíváte, nezahrajete si ji, nekoupíte..?


The voice of a thousand whispers
With answers I can't find
I make promises to the wounded love
In the corner of your mind

When the night before has left you
And the smoke has filled your lungs
When you don't know what you've come here for
Or the person you've become

And I can't wait to start again
No I can't wait to start again
When the darkness and unknown become your friend
No I can't wait to start again

Oh and the agonies turning into thought
Oh and nothing is what I thought it was
Oh and the agonies turning into thought
Oh and nothing is what I thought it was
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Re Re | 15. srpna 2013 v 16:45 | Reagovat

Příběh mě a rotopedu ^^; Máma mě do toho kdysi nutila. Krom toho, že jsem se to snažila obejít horem, spodem, tak dnes ten hnusný šlapací přístroj z hloubi duše nesnáším xD

Je mi jasné, že je otrava poslouchat pořád to samé, ale zase... ti lidé to myslí dobře, na to bys neměla zapomínat, když se na ně zlobíš. Kdybys jim byla ukradená, neřeknou ti nic. Konečné rozhodnutí je ale každopádně pouze tvoje volba.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Flag Counter