Thoughts

9. ledna 2013 v 22:33 | Malá Miki |  šelma
Přemýšlím, jestli si všechen pláč, vztek, naříkání, všechny pocity mám držet uvnitř, aby se nedostaly na povrch, aby o nich nikdo nevěděl a nemusel je řešit, aby si všichni nemysleli, že jsem bláznivý, depresivní, ztracený případ, aby se ke mně nechovali jinak než ostatním, mohli se mnou mluvit o normálních věcech a já se při každé zmínce o věcech, které mě trápí, nestáhla do sebe nebo nezačala říkat, ať o tom nemluví. Nikdy jsem nikomu nic neříkala, až poslední asi rok a půl, už jsem to nemohla držet v sobě a byla ráda, že mám někoho, komu se mohu svěřit, ale přijde mi, že už s tím všechny štvu, otravuju.
Už s tím nikoho nechci otravovat a rozčilovat. Chci být v pohodě, nezhroutit se, když mi profesor půl hodiny vykládá, že vlastně všechno na výkrese mám špatně, a neutéct potom ze třídy. Já nechci být taková, nesnáším to, nesnáším, když si za mnou spolužáci přijdou popovídat jenom, když s brekem odejdu z místnosti, chtěla bych si s nimi povídat normálně, o normálních věcech. Vždyť jsem normální, ne? Co na mně sakra je, že se se mnou nemůžou bavit? Proč si se mnou přestala povídat moje "nejlepší" kamarádka, která sedí hned za mnou, ale už mě pomalu ani nepozdraví? Proč, proč, proč?
Neštve mě to, ale opravdu mrzí. Bojím se i kohokoliv požádat o pomoc, protože mám pocit, že je tím budu jen otravovat.
Možná to mám v hlavě jenom já, že jsem jiná a ostatní se se mnou nemají o čem bavit, třeba si všechno jenom namlouvám. Už od základky. Ok, možná si to nenamlouvám. Chm..
Achjo, od neděle zase pořádně nespím a dělám jenom věci do školy, stejně to nezvládnu, tak proč se vůbec snažím. Ve škole nedokážu vnímat, moje zápisy vypadají hrozně, pokud si je vůbec píšu, výkresy nezvládám, ekonomiku nechápu, nic si nepamatuju..
Nikdy jsem tak špatná nebyla, všechno se pos*alo v listopadu. Začala jsem na všechno kašlat a uvědomila si, že smrt tady opravdu je. Pokaždé, když zavřu oči, vyskočí mi v hlavě vzpomínky a obrazy plné Toma, když se o něm někdo zmíní, začnu se klepat a přestávám dýchat. A ne, vážně mi nepomáhá, když o něm někdo řekne, že je to, ehm, byl jen sobeckej kretén, kterej mě tu nechal v takových sra*kách.
Přijde mi, že všechno píšu pořád dokola. Nic jinýho neumím. Radši jdu zbytečně mrhat čas rýsováním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Flag Counter