Tak

23. ledna 2013 v 22:22 | Malá Miki |  šelma
Tak.. v pondělí jsem zkusila talentovky na VUT v Brně na fakultu architektury, jelikož být architektka je jeden z mých snů už odmalička - už jako malá jsem si lepila modely domků a hradů, které jsem si navrhla, a když jsem vešla do nějakého cizího bytu, hned jsem si představovala, jak by se to tam mohlo změnit, předělat (to teda dělám doteď :D).. Na stavební průmyslovku jsem šla jenom proto, abych se o stavebnictví dozvěděla něco víc, ale byla to až druhá možnost - nejvíc jsem chtěla jít na uměleckou - obor design interiéru, ale tam jsem nezvládla talentovky. Tím pádem jsem si nevěřila ani u dalších talentovek, a když nám nějaká profesorka řekla, že když to budeme chtít vzdát, tak máme na výkres napsat, že odstupujeme od zkoušky, začala jsem o tom hned přemýšlet. Všude kolem bylo spoustu alternativních lidí, kteří vypadali, že si věří a umí kreslit.


Jako první úkol jsme měli nakreslit sochu od Michelangela - Otrok, brát v potaz detaily, vystínovat ji a udělat i pozadí. Přišla jsem do ateliéru jako poslední, takže na mě zbyl stojan, který stál přesně z profilu sochy, takže mi to hodně ulehčilo práci. Stínování jsem se hodně bála, protože vím, že to neumím a přemohla jsem se k tomu jen jednou v životě, ale nakonec to nebylo tak špatné, i když nevím, jestli jsem to tím jen nepokazila, protože většina lidí stínování vůbec nestihla nebo ho neuměla, takže ho nedělali, nevím.
(socha tedy byla trošku neotesanější a ne tak detailní)

Ve druhém úkolu psali na stránkách zátiší s geometrickými tělesy, ale rozdali nám dva testy prostorové představivosti, na každý jsme dostali opravdu krátký časový limit, ale to mi moc nevadilo, přišel mi hrozně jednoduchý a za chvilku ho vyplnila (možná proto, že podobné úkoly jsem dělala u psycholožky, tak jsem věděla, na co přesně se mám soustředit), pak jsem jen koukala na ostatní, kteří se tím nejspíš hodně trápili.
A nakonec, jako třetí úkol, který byl architektonický, nám byl zadán půdorys bytu s vyznačeným obývacím pokojem, jehož půdorys a pohledy na stěny jsme měli zakreslit na polovinu A2, zařídit ho nábytkem a na druhou půlku perspektivu, protože jsme měli naznačeno, na jakém místě v místnosti stojíme a kam se díváme. Na začátku mi to přišlo jako nejlehčí úkol, protože jsme úplně to stejné rýsovali v prváku ve škole, ale bez pravítka se to ukázalo jako nemožné, aby to vypadalo k světu, moc jsem nestíhala a byla jsem hodně zklamaná, protože se mi ten výkres opravdu nepovedl.
Ah, a sestra si ten den beze slova začala balit věci.


V úterý jsem v poledne musela jít k soudu, protože jsme po otci chtěly zvýšit alimenty. Chvíli po nás přišel otec a já se na něj bála i podívat, natož promluvit, takže mě hned seřval, že "ku*va, to neumíš zdravit?!".. Přivedl si s sebou i sestru a jeho přítelkyni (jako svědky, ale neměly tam co dělat, byl to soud mezi mnou a otcem..). Opravdu jsem se bála, že na mě otec vytáhne, nevím jakou špínu, kterou si vymyslí, což mu očividně jde, podle toho, co o mně napsal do vyjádření k obžalobě.
Konečně přišla soudkyně a začali jsme. Netrvalo to ani deset minut, protože soudkyni naprosto nezajímalo, proč jsme se nedohodli mimosoudně, nebo že otce nenavštěvuji. Řekla to, co jsem si myslela i já - proč bychom sakra řešili nějaké vztahy, když jde jen o peníze a na ty nemají naše vztahy naprosto žádný vliv, prostě jsou potřeba. Soud jsme vyhráli, aniž bych musela říct jediné slovo a byla jsem za to hodně ráda, jelikož jsem byla dost nervózní.
Hned, jak vyšel ze soudní síně, začal nadávat, jeho přítelkyně taky, tak jsem radši ještě chvilku zůstala uvnitř a oblékla jsem se tam. Když odešli, řekla mi máti, jak se domlouvali, že půjdou na jídlo a hned potom odstěhují sestřiny věci. Docela jsme se naštvaly, protože v té době jsme ani jedna nemohly být doma a aby jste měli v bytě někoho, kdo vás nesnáší, je docela.. děsivé. Máti jela do práce a já musela jít k doktorce.


Doktorka mi zjistila, že mám tentokrát cystu na druhém vaječníku, ale tentokrát je zakrvácená, tak nevím, co to má být.. Docela mě to rozhodilo, ale znovu mám na prohlídku dojít až za tři měsíce, tak je to nejspíš v pohodě..
Cestou domů (asi 2 km) jsem se hrozně bála, že tam narazím na otce a ten mi jednu vrazí nebo něco podobného, a byla jsem naštvaná, protože jsem v pokoji měla spoustu věcí, které se dají lehce rozbít, třeba ty křídla na Kuroyukihime, která ležela na zemi, a spoustu osobních věcí a cenností.
Po zamrzlém chodníku jsem se celá rozklepaná doklouzala až ke dveřím a koutkem oka si všimla, jak otec zrovna nastupuje do naloženého auta. Jen jsem rychle skočila do domu a zabouchla za sebou dveře, klíče nechala v zámku. Ano, jsem paranoidní, ale vážně to nechci riskovat, když sestra samozřejmě nevrátil klíče a má je u sebe, ale když jsme se od otce stěhovaly všechny, tak jsme je musely hned vrátit a to mezi námi byly vztahy dobré..

Večer jsem více než po měsíci šla znovu na sraz, kde jsem dostala plyšáka - pana česneka :D, konečně se trochu napila vína a bylo mi fajn. Až na teplotu, kterou jsem měla v noci.
Do dnešního rána, kdy jsem psala komisionálky z pozemního stavitelství, na což jsem se ani nepodívala, protože jsme je měli psát až zítra -__//. Potom jsme psali test z angličtiny, o kterém jsem nevěděla, protože jsem tři angličtiny chyběla, ale něco jsem tam napsala, takže je mi to celkem jedno.. Ve dvě jsem psala druhé komisionálky (a poslední, uff) ze stavebních konstrukcí. Na ty jsem se učila a otázky byly jenoduché, ale já se prostě nedokázala soustředit a celou hodinu jsem jenom přemýšlela nad jídlem a nad tím, co budu dělat po škole, přičemž jsem si hrála s tužkou, možná jsem vypadala kapku psychoidně.. Do testu jsem nenapsala ani čárku, takže mám na pololetí za pět. Učitel mě hned začal uklidňovat, že se to dá do maturity spravit, že to nic neznamená.. Asi jsem vypadala vážně špatně a bál se, abych si něco neudělala, další.. Při odchodu mi řekl, že aspoň máme to zdraví, tak jsem se jenom ušklíbla, řekla, že nemáme a odešla. Eh. Nic o mně neví, a i když vypadám, že se za chvíli rozpadnu, tak mi řekne něco takového? Proč jsem asi dělala komisionálky? Protože jsem nechodila do školy. A to proč? Protože jsem lítala po doktorech a nemocnicích, aspoň trochu uvažování, sakra..


Po škole jsem šla nakupovat, abych si spravila náladu a přestalo se mi chtít brečet. Koupila jsem si krásné lila-bílé krabičky na nějaké drobnosti, kterých mám spoustu a jsou úplně všude, a konečně jsem sehnala roztomilý růžový balící papír, takže si už můžu vyrobit "pořadač na časopisy" (žádné časopisy nemám, ale mám spoustu materiálů do školy, složek a papírů :D, takže vám sem možná hodím i návod a jak o nakonec dopadne :).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

SuperWhoLock - kdo s koho:

Supernatural
Sherlock
Doctor Who

Komentáře

1 nillis nillis | Web | 28. ledna 2013 v 11:04 | Reagovat

Sny se mají plnit a nevzdávat...;-) Držím palce/pěsti, ať ti výjdou přijímačky a další věci...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Flag Counter